Hlídací prarodiče dostali dovolenou a vyrazili na podzimní výlet. Rádi jezdíme po historických místech a tak teď byla cílem Kutná Hora. Je to moc hezké město a teď na podzim už tolik nezakopáváte o davy turistů Turisté - no je kapitola sama pro sebe. Ten podivný moderní zvyk - všude tahat tyč na selfie a ohánět se s ní kolem dokola - některé dámy jsou skutečně nebezpečné nejenom sobě. Jen škoda, že se turisté ve městě nezdrží - zastaví co nejblíže Barbory, rychle proběhnou historické budovy a tradá pryč.  Průvodci se opravdu snaží, ale slyšet milé Japonce jak  z Barbory udělají Barbaru, je fakt osvěžující. Tohle město si zaslouží pomalou chůzi, dlouhé zastavení na vyhlídkách, přijemné zastávky na občerstvení, nevyhnutelné návštěvy v keramice. Ani není nutné moc chodit po expozicích. Tady se omlouvám, já jako bývalá kantorka jezdila do Kutné Hory často a to přes dějepis a geologii, prostě všechny expozice už znám. Ale přesto doporučím jednu novou - zajděte do krásně opraveného domu pana Dačického z Heslova. Najdete přijemné prostředí, zajímavé interaktivní expozice, nápaditý film o historii města (poučení se dá také udělat zajímavou formou a s nápadem), informace o památkách UNESCO v České republice a spoustu informací o městě. Konečně se jednou využili peníze smysluplně. Fakt to stojí za návštěvu. Za návštěvu určitě také stojí parky kolem Jezuitské koleje, až zeleň trochu povyroste tak tam bude fajn. Výhled na Barboru je opravdu úchvatný. Sama Jezuitská kolej je obrovská stavba - stále přemýšlím, jak se takové megalomanské prostory dají využít. Výstavy určitě nezvládnou vše využít. Chrám po opravě vypadá moc pěkně, okolí je hezky upravené. Vinice na svahu pod kolejí jsou ještě mladé, ale časem zmohutní a povyrostou. Vyplatí se zajet do Sedlce a navštívit chrám Nanebevzetí Panny Marie. Je to nádherná stavba. Samonosné kulaté schodiště je prostě nádhera. Můžete tam jen klidně sedět a dívat se, přemýšlet či hledat boha nebo jen tak nechat plynout čas. Možna zaslechnete tiché kroky cisterciáků spěchajících na mši nebo spíše jejich předsmrtné výkřiky, když je husité vraždili před tím, než chrám vypálili. Jenom bych vynechala návštěvu Kostnice - kostel se opravuje, všude jsou mraky turistů a navíc mi ta expozice přijde poněkud morbidní. Ovšem malý hřibitůvek zasypaný spadaným listím ze kterého svítí kytice chryzantén, ten má tu správnou podzimní nostalgickou náladu. Jen pozor na bláto - kolem kostela se dělaJí vykopávky a sanační práce. Na Kozí Plácek si zajděte na kávu - přijemné posezení na krásně ošumělých židlích.  A na jídlo - prostě si něco vyberte, každému chutná něco jiného. A dejte si kutnohorské víno a užijte si hezdý den. Kutná Hora stojí za návštěvu. A to jsem toho jetě spoustu vynechala.

 Asi se nenajde nikdo, kdo by letos nestal v koloně, netrčel v zácpě, nepopojížděl po metrech ať ve vlastním autě či v autobuse, zatímco na uzavřené silnici stála nehybně spousta strojů tak dva či tři pracovníci cosi kutili kolem čehosi. Teď jsem se dočetla, že veřejná doprava v Praze kolabuje, protože ve městě je spousta aut - kdo by to řekl, že !. No taky je rozkopaná křižovatka u Národního divadla.A tak bych se s Vámi rádi podělila o své zkušenosti se silničáři. Během posledních 14 dnů u nás silničáři dvakrát sekali příkopy - nevadilo, že je takové sucho, že nic neroste - hlavně, že ten obrovský stroj dělal neuvěřitelný randál a harmonogram byl splněn. Na každé silnici se občas udělá díra - nejdříve malá, ale postupně roste a zvětšuje se. A tak přijede multikára, na korbě kolečko s asfaltem, vedle dvě lopaty a posádka 2 hoši. Přijdou k díře, otevřou korbu, vezmou lopaty a do díry hodí trochu asfaltu, který je v kolečku. Není důležité jak ta díra vypadá - čistá, mokrá, plná listí. Když mají dobrou náladu, tak taky trochu poplácají asfalt lopatou a jedou dál. Záplata samozřejmě moc nedrží, snadno ji vykopnete nohou, vypadne po přejetí dvou aut a díky rozlámanému asfaltu se zvětšuje a zvětšuje....  Když dosáhne velikost desítek cm až metrů, přijede větší auto a možna bude i menší válec a tak pořád dokola. Nakonec původně díra o velikosti dlaně dosáhne velikostí přes půl silnice a silnice dostane pár hrbolů, jak se asfalt plácá do výšky. Existuje několik míst v naší zemi, kdy na to jdou zřejmě úplně špatně. K díře přijede mašinka, která vychroustá rozbitý asfalt a trochu okolí, tento materiál roztaví a s malým přídavkem nového asfaltu opět použije na asfaltování, okolí díry samozřejmě nahřeje, aby se vše dobře spojilo. Nakonec vše ještě zaválcuje. No uznejte, to je nápad - vždyť to vydrží někoilik let . Vlastně jsou ti silničáři chudáci, všichni jim nadáváme - no možná by stačilo, kdyby jejich šéfové používali obyčejný selský rozum a když zavřou na dlouhé týdny silnici, aby se  udělal nový povrch a tak nutí lidí prostát hodiny v kolonách, tak proč neudělají také rovnou svodila ? Proč musí silnici po 14 dnech opět zavřít ? Vlastní zkušenost z letošního roku na Strakonické mezi Cukrákem a Dobříší. No fakt mě to štve. Příšte Vám popíšu, jak se v naší vesničce opravoval most - vlastně silnice vedoucí po hrázi rybníka.Je to story hodná Oskara. Hezký den všem.

Vítejte na mém blogu .     Do nedávna jsem si myslela, že blog je - no řekněme to kulantně - ztráta času. Jenže vlastním  čtyři vnoučata a ten nejstarší neustále zírá na YOU -TUBE, obdivuje blogery a tak podobně. Po mých uštěpačných poznámkám vztekle odsekl abych si to vyzkoušela. Před lety jsem kvůli němu začala hrát jednoduché počítačové hry (když to zvládne můj pětiletý vnuk, tak já přeci taky - zvládla, ale dodnes si poněkud pletu levou a pravou stránu). Takže jsem se musela postavit věci čelem a založila si blog. Co mě to napadlo !! Jako kdyby už těch věcí nebylo dost.

Rozhodně netrpím přemírou volného času. Patříme s manželem mezi tzv. hlídací prarodiče a tak náš čas určují dny v týdnu, školní rok a směny dcery. Bydlíme na samotě u lesa a se psem a divočáky, který je kolem více než dost, si moc nepopovídáte. Komunikace s tou nejmladší se omezuje na hají, hačí, hamí, nepotřebuješ vyměnit plenku, nelez do toho šuplíku atd. I komunikace s manželem se celkem zjednodušila na problematiku, kterou knížku budeme číst, kde je ten dudlík, podej mi plenku, právě se pokakala a tak podobná intelektuální témata. A já jsem od přírody "ukecaná". Tak se teď vypovídám tady.

Co Vám dá hlídání vnoučat - já si opakuji dětské říkadla a když náhodou selže paměť, tak si nějak vypomohu vlastní fantazií. Neustále  jen tiše zírám, co se ta malá zase naučila - jen týden trvalo, než se naučila zapnout si korále, stavebnici už skládá perfektně a už zkouší i nějakou tu říkanku. Taky velký obdiv k manželovi, který v době mojí zdravotní indispozice naprosto dokonale zvládl péči o kojence (plenku dlouho uměl vyměnit lépe než já) a dodnes na vnučku platí a ta ho poslouchá zatímco s námi ostatními jaksi "oře".

Co Vám tohle hlídání vezme - nepřispíte si, vstává se i v pět, ale častěji tak kolem šesté. Sledování oblíbených pořadů v televizi - musíte se dívat na dětské programy (některé jsou fakt děsné) a žádné dívání na noční programy - musíte jít brzo spát. Káva se často dopijí studená a v klidu se nenajíte.Jistě bych přišla na další, ale z pokoje se právě ozvalo naléhavé "babí!!!".

Ale věřte, neměnila bych. Je to nádhera.